V pondělí 18. června přijeli do Modřic na návštěvu naši tělesně a mentálně postižení kamarádi z Kociánky. Všechny naše děti se na tuto návštěvu pečlivě připravovaly. Vymýšlely logo, kterým bychom je přivítali, vyráběly medaile z keramické hlíny, maminky posílaly hračky.
Setkání se zúčastnili žáci 7. a 9. třídy. Dozvěděli se vše o životě těchto nejenom dětí, ale i dospělých, společně sportovali, naučili se pomáhat postiženým lidem – nejzajímavější asi byla zkušenost, jak vozíčkářovi pomoci ze schodů a do schodů, nakonec si zahráli naši oblíbenou bocciu. Kdo myslíte, že vyhrál? Kociánka.
Počasí nám přálo až moc, ale hlavní je, že nepršelo. Že se toto dopoledne líbilo, svědčí i navázání přátelství s dětmi, o kterých někteří neměli ani tušeni, že jsou mezi námi, s dětmi, které byly nadšené, že si tak „zablbly“, s dětmi, kterým se vůbec z naší školy nechtělo, s dětmi, které neustále okolo někoho z nás s radostí poskakovaly, s dětmi, které nás pozvaly v září k nim a my je rádi navštívíme.
Myslím, že všichni, kteří se tohoto setkání zúčastnili, nikdy neodmítnou pomoc postiženému kamarádovi, a to je účel.
Chtěla bych poděkovat především všem rodičům, kteří nám věnovali pro postižené děti dárečky, naší paní ředitelce, že toto setkání každoročně umožňuje, všem učitelům za pomoc, našim kuchařkám, že nám pro kamarády uvařily skvělý oběd, samozřejmě všem žákům a zvlášť Veronice Veverkové, Aničce Di Lenardo, Sabince Dvořákové, Janě Nesvadbové, Pepíkovi Šiškovi a paní učitelce Novotné. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla.
Zvláštní poděkování patří tomu, který je organizátorem a hlavně velice skvělým a trpělivým kamarádem nejenom těchto postižených dětí, ale i nás všech ostatních - Michaelovi Svobodovi
Milena Petkovičová
