Pokladnice evropské kultury
Žáci se během 5. ročníku stále více seznamují s našimi i světovými osobnostmi, historickými událostmi, s předměty, díly, architekturou, která nás obklopuje a tvoří naši kulturu. To vše ovlivňuje náš postoj, učí nás vnímat souvislosti.
V rámci projektu měli žáci volnou ruku pro svůj osobní výběr vlastní prezentace. Každý svou volbou četby mohl své spolužáky seznámit se spisovatelem, který svým slohem či tématem mu byl blízký. Stejně tak měl vlastní prostor pro výběr ukázky poezie a následně vlastní přednes. Stejnou volbou probíhaly v hodinách hudební výchovy ukázky zpěváků či kapel. Hodiny vlastivědy asi svým zaměřením vedle českého jazyka mají nejvhodnější prostor pro připomenutí historických osobností. Pan učitel zahrnuje své žáky jmény a letopočty každou vyučovací hodinu. Snad jen v letošním roce bude díky výročí vyzvednuta osobnost Karla IV., k němuž se bude vztahovat i program školní akademie. Nácvik tanečního zpracování písničky z filmu Noc na Karlštejně nás teprve čeká.
I když se projekt „Pokladnice evropské kultury“ prolíná napříč všemi předměty a během celého školního roku, jeden den byl přesto vyčleněn pro činnost v rámci projektu ve všech vyučovacích hodinách. Tento den, 24.2., se žáci účastnili besedy v místní knihovně. Vztahovala se k dobrodružné literatuře, ze které si mají žáci vybrat knížku pro svoji četbu na druhé pololetí. V ukázce se rozebírala osobnost Daniela Defoa a jeho román Robinson Crusoe. Trosečníci se pak stali námětem na ilustrace ve výtvarné výchově. V dalších hodinách se různou formou seznamovali žáci s jinými osobnostmi a zpracovávali úkoly, kde se nejen dozvěděli další informace, ale zároveň si na nich ověřovali své znalosti mluvnické či matematické.
V češtině měli žáci problém hlavně s významem slov v textu:
- Poznat, zda se jedná o osobu Karla IV. – koncovka –ovi u podstatného jména (např.: o Karlovi), nebo přídavné jméno přivlastňovací, kdy se koncovka –ovi / -ovy řídí vzorem (např.: Karlovy stavby).
- Písemné doklady o způsobu, jakým přišel Jan Žižka z Trocnova o oko, jsou rozporuplné. Pochopit z textu, že se teorie lišily (byly různé), mnozí nedokázali. Stejně tak nenahradili slovo lapka synonymem (lapit =chytit zloděje).
- U Marca Pola použili při doplňování vět z nabídky slova, která neodpovídala pádem či číslem, tedy neshodovala se v mluvnických kategoriích a věty následně nedávaly význam.
- U Pabla Picassa nedávali pozor při výkladu o kubismu a geometrické tvary omezili pouze na krychli (kubus).
V matematice uplatnili své matematické zkušenosti (znalosti) ještě zmateněji:
- Ačkoliv jsme ve výuce počítali mnohokrát vzdálenost mezi stromy, vzdálenost mezi pilíři na Karlově mostě žáci nespočítali.
- Obsah zámecké zahrady ve Versailles byl udán v ha a bohužel tuto jednotku ještě žáci nemají zažitou.
- Podívat se z Modřic do Pisy na šikmou věž se nám „nepodařilo“, žáci nespočítali průměrnou rychlost jízdy.
- Nejlépe byl na tom William Shakespeare, kde většina žáků správně seřadila díla podle letopočtů.
- Pozornost hrála hlavní roli ve výpočtu času, za kterou bychom přečetli knihu Johanna Wolfganga Goetha. Výsledek v sekundách neodpovídal na otázku „Kolik by to bylo hodin?“.
- U obrazu Leonarda da Vinciho Mona Lisa mnozí ze zadaných rozměrů nepochopili, že se jedná o obdélník a ne o čtverec, navíc výpočet plochy zaměnili za výpočet obvodu.
- Platit v eurech se nikomu nechce. Že by to byl důvod, proč se žáci „nechtěli podívat“ na Eiffelovu věž a raději slovní úlohu neřešili?
Je zarážející, jak neúspěšně činnost na jednoduchých slovních úlohách v matematice dopadla, i přesto, že žáci pracovali ve skupinkách, kdy si mohli vzájemně radit a pomáhat. Pravidlo „Více hlav-více rozumu“ zde zkrátka nezafungovalo. K chybám jsme se v rámci projektu opětovně ve vyučování vrátili.
