Ve středu 11. června jsme se zájemci o historii z páté, šesté a sedmé třídy vyjeli na výlet do Carnunta v Rakousku, což byl svého času významný římský vojenský tábor a město na okraji římské říše. Carnuntum sloužilo nejen jako součást pevnostního systému proti Germánům (zvaného Limes Romanus), ale i jako správní centrum, které bylo jednu dobu dokonce hlavním městem provincie Panonie. Carnuntum se několikrát významně zapsalo do dějin celé římské říše. Například tím, že zde během markomanských válek tři roky žil císař Marcus Aurelius, v roce 193 zde byl provolán za císaře Septimius Severus a v neposlední řadě se zde roku 308 sešli tehdejší spolucísařové k jednání nad budoucností říše.
Prvním a hlavním bodem našeho programu byla návštěva archeoskanzenu přímo v Carnuntu, kde jsme si kromě modelu celého komplexu a základů mnoha staveb důkladně prohlédli přesné rekonstrukce tří římských staveb. První byl Luciův dům (jistý Lucius byl pravděpodobně obchodníkem a jeho dům je typickou ukázkou života tehdejší střední vrstvy). Druhou stavbou byla Villa urbana, ukazující pro změnu život vyšších vrstev žijících ve městě. Možná nejzajímavější stavbou byly veřejné lázně. Římané byli pověstní smyslem pro hygienu a této potřeby se nehodlali vzdát ani daleko od Říma, téměř na dohled nepřátelům. Lázně nesloužily pouze k očistě těla, ale i k celkovému odpočinku, hodování, zábavě a probírání novinek odehrávajících se ve městě. Součástí dokonalé rekonstrukce lázní bylo i funkční podpodlažní vytápění (tzv. hypocaustum) a místnosti s různě odstupňovanou teplotou vzduchu i vody.
Po návštěvě archeoskanzenu jsme šli k nedaleké vzácné rotundě z 12. století, kde nás Mgr. Fiala z modřického muzea seznámil s její minulostí. Poté nás čekal krátký přejezd k ruinám amfiteátru, který sloužil k cvičení legionářů a k zábavě v podobě gladiátorských zápasů.
Další zastávka byla vynucena obrovským parnem, které nás celý den sužovalo. Přejeli jsme na severní stranu Dunaje, kde nás po útoku komárů čekala zasloužená odměna v podobě svlažení se v tomto evropském veletoku.
Poslední bod programu se již netýkal starověku, ale středověku. Čekal nás výstup na zříceninu hradu Hainburg, vypínajícím se nad stejnojmenným městem (mimochodem nejvýchodnějším v Rakousku). Hrad Hainburg je pro našince zajímavý především tím, že se zde konala svatba Přemysla Otakara II., jednoho z nejvýznamnějších českých středověkých králů, s o tři desítky let starší Markétou Babenberskou, majitelkou zdejšího panství. Tuto historickou událost jsme také žákům pod vedením paní učitelky Grünwaldové názorně sehráli. Tím jsme završili náročný, ale krásný den a již nás čekal jen sestup do údolí a návrat domů.
