Každý den svádíme boj. Musíme se porvat se spoustou úkolů, bojujeme o své postavení ve svém okolí, svádíme boj sami se sebou při nejrůznějších rozhodování. V přednášce zazněla citace, kde jsem úspěšně zapomněla autora i přesné znění. Výrok byl o tom, že problém není v tom, že bychom neměli dostatek informací, ale v jejich množství, ve kterém se utápíme. Nedokážeme rozpoznat ty podstatné, či pravdivé. Nedokážeme se v nich orientovat, jsme zahlceni pojmy a uniká nám smysl. Vybavily se mi školní děti, které svírají neustále svůj mobil v ručičkách, lítají po internetu, setkávají se s cizími slovy, které již v našem slovníku zdomácněly a přitom neumí správně zareagovat na běžné situace a prostředí, ve kterém vyrůstají. Mám ráda český jazyk a vyhýbám se pokud možno výrazům, které se tváří odborně. Přiznám se, že způsob otázky „Kdo prokrastinuje?“ mě osobně provokuje, raději bych pro význam volila více českých slov. Přednášku jsme vybraly s paní učitelkou Hájkovou v dobré víře, aby si naši žáci uvědomili některé souvislosti, ke kterým jsme se ještě všichni vrátili následně ve výuce. Co tedy vlastně prokrastinace je?
Jako odpověď použiju některé výroky dětí, které se výukového programu účastnily:
„ Prokrastinace je to, když někdo něco nechává na později, odloží to na jiný den, a pak se mu úkoly množí a množí a množí a on to pak nestíhá.“ Monika Volavá
„Prokrastinace není lenost, ani odpočinek. Prokrastinace je, když nesplníš úkol a vadí ti to. Naopak lenost je, když sice úkol nesplníš, ale nevadí ti to. Nezaměňovat s odpočinkem, který je důležitý.“ Naďa Davydova
„Prokrastinace je, když všechno odkládáme na později. Například přípravu na test na poslední chvíli.“ Radek Vystrčil
„Prokrastinace je odkládání úkolů a povinností na potom.“ Adéla Vargová
