Ve středu 17. června jsme s žáky letošní deváté třídy uskutečnili poslední exkurzi během jejich působení na naší škole. Hlavním cílem tohoto dne byla vila Stiassni v brněnských Pisárkách, známá spíše jako vládní vila. Autorem stavby je skvělý architekt Ernst Wiesner, který projektoval nejen mnoho vil v okolí, ale také třeba brněnské krematorium.
My jsme tedy měli ojedinělou příležitost podívat se do nedávno zrekonstruovaného areálu druhé nejznámější brněnské vily (vila Stiassni stála dokonce o šestinu více než známější vila Tugendhat). Ve srovnání se elegantním, ale strohým exteriérem nás překvapila zdobnost a výbava interiéru, který s mramorovými krby, dřevěným obložením a všudypřítomnými zrcadly působil až zámecky. Součástí výukového programu byl i úkol, kdy se měli žáci pokusit během několika minut načrtnout vlastní dům ve stylu moderny (resp. funkcionalismu). Že se tohoto nelehkého úkolu zhostily některé žačky se ctí, můžete vidět v galerii pod článkem.
Prohlídkou této vily náš den zdaleka nekončil. Čekala nás procházka Pisárkami a Masarykovou čtvrtí, kde jsme naráželi na architektonické skvosty téměř na každém kroku. A nezůstalo jen u architektury jako takové. Ta je totiž jen odrazem pohnuté doby poloviny dvacátého století.
Období první republiky v Brně nám reprezentoval zadavatel stavby Alfred Stiassni, který byl jedním z největších textilních průmyslníků tehdejšího moravského Manchesteru, jak se Brnu v první polovině 20. století přezdívalo. Nejdramatičtější chvíle města přišly s nástupem nacismu. To bylo vidět nejen na příkladu židovské rodiny Stiassni, která si vilu neužila ani deset let a emigrací si zachránila holý život (ostatně rodina Tugendhatových si svoji vilu užila ještě kratší dobu). S žáky jsme viděli i další dvě stavby symbolizující zmar za protektorátu. Prvním příkladem byl dům Jiřího Mahena na Mahenově ulici, ve kterém jeho majitel v květnu 1939 ukončil svůj život zničený právě okupací. Druhým a ještě tragičtějším příkladem jsou Kounicovy koleje se stovkami popravených osob.
Poválečné vyhnání všech Němců bez rozdílu definitivně ukončilo předválečné kulturní obohacování české, německé a židovské kultury v městě Brně. Zbyla z ní jen jedna třetina. Židovskou elitu zlikvidovali nacisté a my jsme vyhnali všechny spoluobčany německé národnosti. Vždyť Němci dali Brnu světoznámé velikány jako byl Johann Gregor Mendel nebo jeden z největších světových architektů své doby Adolf Loos.
Symbolem poválečné doby může být zmínka o tom, že ten, kdo vilu Stiassni poničil a vyraboval, nebyli nacisté, kteří měli ve vile za války kasino, ale až sovětští kozáci. Majetek rodiny Stiassni byl po válce znárodněn a stal se z něj národní podnik Vlněna.
Tato exkurze ukázala, jak k nám mohou promlouvat na první pohled němé stavby, a co se za jejich krásnými fasádami skrývá utrpení, bolesti a pohnutých osudů.
