Údaje o škole    Žákovské knížky on-line    Termíny prázdnin    Jídelníček     Kontakty

>>>  SCHRÁNKA DŮVĚRY  <<<

Archiv ^ minulých školních roků:
2015/2016  -  2014/2015  -  2013/2014  -  2012/2013  -  2011/2012  -  2010/2011  -  2009/2010  -  2008/2009 

14/8/2016 - ČeV (administrátor)

3.12.2016

Milí žáci,

Ježíšek si pro Vás spolu se SRPŠ nachystal tento rok velké překvapení.

Na naší škole vznikne moderní relaxační zóna plná bláznivých vaků pro váš odpočinek.

Desing vaků navrhli žáci volitelného předmětu Estetická výchova.

Inspirační zdroje byly široké: od pravěku po Pollocka. Navržené vzory jsou tedy divoké jak vy sami.

Tak buďte hodní, ať Ježíšek dorazí !

 

Žáci Estetické výchovy děkují SRPŠ za možnost vyzkoušet si netradiční výtvarné techniky a paní Sekaninové za skvělou spolupráci při šití vaků.

Co nám chystá Ježíšek?
8.11.2016

Po roce dostali naši starší žáci opět možnost setkat se se zajímavým člověkem z nejvyšších pater politiky. Po loňské besedě s poslancem Jiřím Miholou nás letos poctil svojí návštěvou senátor Zdeněk Papoušek. Loni mělo setkání s poslancem udělat tečku žákům devátého ročníku za návštěvou Poslanecké sněmovny. Podobně měla tato beseda se senátorem doplnit zážitek z návštěvy Senátu, která proběhla před pár dny.

Pan senátor nezapřel svoji hereckou povahu, a jak můžete vidět ve fotogalerii, představil se dětem s ironií sobě vlastní jako „vysoce postavený muž“. A jelikož se takové chůdy nejen obtížně obouvají, ale i sundávají, tak absolvoval celou besedu „na vysoké noze“. Žáci pochopitelně něco podobného nečekali, ale brzy se osmělili a padlo mnoho zajímavých dotazů. Nenechte se však zmýlit prvním dojmem. Přestože byla beseda panem senátorem vedena v humorném duchu, jakmile došlo na závažné téma (v případě senátora Papouška například na jeho obor pomoc ohroženým dětem) beseda probíhala zcela seriózně.

Dík tedy patří panu senátorovi a „panu komorníkovi“ Mgr. Valentovi za to že přijeli a dokázali nám, že politik nemusí být jen nudný patron. Paní místostarostce Chybíkové a panu starostovi děkujeme za opětovné umožnění uskutečnit besedu na radnici. 

Beseda se senátorem Papouškem
24.10.2016

Je již jistou tradicí, že se každoročně vydáváme s nejstaršími žáky do našeho hlavního města, abychom jim zprostředkovali setkání s nejznámějšími gotickými i barokními památkami, impozantními stavbami minulosti i současnosti tak, aby teoretické školní poznatky nabyly v představách žáků reálných obrysů. Je mnoho, co stojí za zhlédnutí, proto jsme povýšili letošní výlet na dvoudenní putování za tím nejznámějším, co Praha nabízí.

Naše první zastávka byla na Vyšehradě, místě vlády prvních Přemyslovců. Pod vedením poněkud nekonvenčního průvodce jsme vyrazili na průzkum celého vyšehradského areálu. Místo klasického výkladu jsme obdrželi baterky, MP3 se sluchátky a mohlo se začít. Nejprve jsme měli pocit, že jsme se ponořili do temných útrob hradu, ale vlastně jsme se pohybovali po skále, na níž byl hrad vystavěn, a na vlastní kůži pocítili význam stropních otvorů a průduchů. Netradiční pojetí prohlídky spočívalo v informacích, úkolech a instrukcích, jichž se nám individuálně dostávalo ze sluchátek od našeho průvodce a jež jsme plnili. Se zájmem jsme si prohlíželi originály soch z Karlova mostu, abychom je později mohli v reálu srovnat s jejich replikami, zjišťovali informace o lidech spjatých s tímto místem, identifikovali Myslbekova sousoší, obdivovali krásu i zajímavosti chrámu. Díky pěknému počasí jsme shlíželi na město pod námi a měli též pěkný výhled na protější Pražský hrad.  Pomocí nápaditých pomůcek jsme mohli sledovat, jak v průběhu staletí měnil svou podobu, jak ho např. mohl vidět Karel IV. a jak ho vidíme nyní my. Nedílnou součástí tříhodinového programu bylo prozkoumání hřbitova slavných, tedy Slavína. Rozprchli jsme se po hřbitově a jali se vyhledávat místa odpočinku významných osobností, zapůjčeným náčiním čistili a upravovali nalezené hroby, neopomněli jsme ani zapálit svíčky. Takto prakticky pojatý výklad vzbuzoval u žáků zájem, tudíž je předpoklad, že si mnohé zapamatují.

Po krátkém odpočinku jsme se přemístili do Národního divadla. Zde jsme se už bohužel již museli pohybovat organizovaně, i když volný pohyb po budově by měl nepochybně větší ohlas. Opět jsme sestoupili do sklepení. Na obnažený základní kámen z Řípu jsme sice nepoklepali, ale se zájmem jsme si prohlédli i ostatními obelisky přivezené z významných míst naší země. Zajímavé, ale řekla bych, že opravdu se nám dech zatajil, až jsme se usadili v horní části hlediště.  Historie tohoto místa, jeho zvláštní atmosféra na nás dýchala ze všech stran. Před očima NÁROD SOBĚ, pak nádherné Ženíškovy stropní malby a obrovský lustr s tisíci žárovkami jakoby na dosah ruky nás nenechaly chladnými a všichni jsme tak trochu podlehli kouzlu tohoto místa.

Protože se na nás začaly projevovat první stopy únavy a také rozdrásané paty v nevychozené obuvi přestávaly náš pochod činit radostným, zamířili jsme hbitým krokem na Hradčanské náměstí, kde jsme v kapucínském klášteře našli náš přechodný domov. Na jedné straně se nám nabízelo velmi jednoduché, prosté ubytování, na druhé straně skýtal pobyt v těchto prostorách neopakovatelný zážitek. Než jsme se zabydleli, ošetřili raněné a dostatečně se nasytili, venku se již zešeřilo a na další pochůzky jsme vyráželi již téměř za tmy. Ovšem bludiště a zejména Petřínská rozhledna zářily dodaleka. Téměř všichni si cvičně vyběhli až na její vrcholek, takže bylo jasné, že sil máme dost a že můžeme pokračovat do již turisty opuštěného a ztichlého areálu Pražského hradu. Nasvícený chrám sv. Víta působil impozantně, byl to mimořádný zážitek.

Noc jsme přežili všichni, my i klášter, jehož tiché zdi statečně čelily naší invazi. Ráno jsme využili výhodné pozice a mezi prvními navštívili sousední barokní památku s nejcennějším chrámovým pokladem v republice, poutní místo Loretu. Vnímali jsme nejen duchovní rozměr tohoto místa, ale především žasli nad skvosty tzv. Loretánské klenotnice, jimž vévodila Diamantová monstrance, zvaná též Pražské slunce, osázená 6222 diamanty.

Občerstveni tímto nevšedním zážitkem jsme poté sestupovali po kamenném dláždění dolů, do probouzejícího se města. A když se po Malé Straně rozezněla loretánská zvonkohra, čekala jsem, kdy z domu U Dvou slunců vyběhne malý Jan Neruda, nebo se alespoň objeví postavy jeho povídek.  Nic takového se samozřejmě nestalo, město žilo svým tempem, lidé pospíchali do práce a kavárny čekaly na své první hosty. My jsme směřovali k Valdštejnskému paláci. Opět jsme žasli, tentokrát nad bohatstvím a okázalostí budovy i sálů, jimiž jsme procházeli. Nakonec jsme zasedli do kdysi velkolepé konírny, dnes jednací síně Senátu ČR. Poté jsme se přemístili do nedaleké Strakovy akademie, sídla vlády. Tato svěží, o dvě stě let mladší novorenesanční budova na nás zapůsobila milým dojmem, zvláště když jsme v tiskovém centru postáli před řečnickými pultíky našich vládních představitelů, či když jsme usedli přímo na jejich místa v zasedacím sále.

Celkově lze říci, že jsme se dozvěděli mnoho nového, nahlédli do míst běžným návštěvníkům mnohdy zapovězeným. I když jsme tedy zažili mnohé, všichni, tedy i já, pan učitel J. Jírů a pan učitel J. Žák, jsme podvědomě cítili, že ke spokojenosti všech zúčastněných chybí dvě věci, metro a KFC. Tak jsme se zase spustili do hlubin pražského podzemí, přestupovali z jedné trasy „krtka“ na druhou a to, že hoši nenaskákali do kolejiště, což v jednu chvíli reálně hrozilo, a že se všech 25 žáků vynořilo na Florenci, považujeme za zázrak. Usoudili jsme, že si zasloužíme odměnu a zamířili za „bismarky“ a „twistry.“ Nakonec přijel náš Student agency autobus, každý se sruloval do svého sedadla, PŘIPÁSAL  SE, čímž se zamezilo nežádoucímu pohybu žactva po palubě vozu, sluchátka na uši a na závěr to nejlepší – přehrávače všeho druhu povoleny, ba dokonce nainstalovány.  Pro mnohé to byl slastný pocit, ale je fakt, že v této fázi výletu jsme i my zcela nepedagogicky veškerou audiovizuální techniku uvítali s nadšením. Přesto věřím, že na dojmy z našeho výletu jen tak nezapomeneme.

Mgr. J. Havlíčková

Plnění úkolů na Vyšehradě

Milí žáci, vážení rodiče,

od dnešního dne, 4. 2. 2016, je v provozu školní schránka důvěry online.
Do schránky důvěry má přístup pouze výchovný poradce (M. Žáková). Odpoví na vaše vzkazy jak nejrychleji je to možné. Vše je samozřejmě přísně důvěrné.

 

Někdy ať děláme, co děláme, dostáváme se do situace, se kterou si nevíme rady. Nebo se může stát, že člověk šlápne "vedle", provede nějakou věc, které hned vzápětí začne litovat, případně se stane svědkem situace, kdy provede nějakou hloupost někdo jiný.

Schránka důvěry je tu pro každého, kdo:

  • má konflikty se spolužáky a chtěl by je vyřešit
  • má pocit, že mu někdo ubližuje, a neví, co s tím
  • má pocit, že je ubližováno někomu jinému
  • potřebuje pomoc nebo poradit v nějakém jiném školním problému, který ho trápí
  • chce se svěřit s nějakou jinou důvěrnou osobní věcí, která ho znepokojuje
  • má dobrý nápad a chce ho nějakým způsobem realizovat

Vítáme postřehy či připomínky, které mohou přispět ke zlepšení atmosféry ve třídách.

Schránku důvěry mohou využít i rodiče žáků.

M. Žáková, výchovný poradce školy